Za Benešovem jsem naložil 12 tun stavebního materiálu ve firmě. Nemusel jsem na celnici, protože firma zajistila celní doklady sama a tak po nakládce jsem převzal přepravní doklady a odjezd směr Švýcarsko. Cestou jsem natankoval plnou nádrž, ještě před vjezdem do Německa. Opuštění domovského státu přes hraniční přechod Rozvadov a dal jsem si předsevzetí zajet trasu za dvacet sedm litrů v průměru na sto kilometrů.

Trasu jsem měl určenou  přes Rozvadov-Mnichov-Wolfurt-Chur-Bellinzona. V noci jsem se dostal před Regensburg a po několikátém průjezdu parkovišť jsem jedno místo našel. Musel jsem ovšem zacouvat v noci do pruhu takzvaně přes ruku. Všude byli velké bloky kamenů a tak to v noci a mírném dešti nebylo snadné, ale nacouval jsem to do parkovacího pruhu přes ruku, tak na šestý nájezd.

Na druhý den jsem vyjel v devět hodin a směřoval jsem na celnici v městě Wolfurt. Nic po dobu cesty nevěštilo problémy, až před mostem Ober Argen  na A 96 byla mokrá dálnice, kde se utvořila menší fronta. Důvodem byl namrznutý most ve výšce 46 metrů a délce 630 metrů. Pomalá jízda po sjezd na Lindau a paté to zas jelo v pohodě.

V městě Wolfurt jsem přijel do celního prostoru a prošel si obligátní postup. Prvně na spedici, kde připravili celní doklady, poté k celníkům. Za půl hodiny jsem papíry převzal a předložil rakouskému celníkovi a poté švýcarskému. Průjezd do Švýcarska jsem měl přes Lustenau, jak jsem vyčetl s průvodního listu. Na celnici ve Wolfurtu jsem potkal českého kolegu, ale ten měl určený přechod ST.Margarita, tak domluva o společné jízdě byla zbytečná.

Na malém hraničním přechodu v Lustenau jsem dokoupil tiket na dálnice ve Švýcarsku. Překontroloval jsem si kilometry zadané na tiketu a po odevzdání průvodního listu jsem vjel kolem 16 hodiny do Švýcarska. Hodiny jsou nemilosrdné a parkovacích ploch pro kamiony není moc v zemi kvalitních hodinek, proto jsem neváhal a obsadil první parkoviště u města Kriessern na dálnici A 13. Bylo to malé parkoviště s toaletou a kamerou na hlídání vozidel. Žádný truck stop, ale stačilo na přespání. Do cíle jsem to měl jen 200 Km, tak proč se stresovat, když termín vykládky do 12 hodin druhého dne stíhám na pohodu.

Po probuzení mne čekalo překvapení v podobě sněžení. Na vozovce sníh, který nerozjezdili, ani vozidla s lidmi jedoucími do práce. Sněžilo celkem hustě a bylo to znát. Příprava kávy na cestu a vyjel jsem taky. Na parkovišti jsem si ještě dupnul na brzdu, abych věděl, jestli je pod sněhem led a frrr směr Chur a San Bernardino. Na sněhu se všichni báli jet, tak jsme měli rychlost kolem 60km/h, občas se to rozjelo na 70km/h. Jednou jsem musel zastavit, abych oklepal led od stěračů, a silničáře s pluhy jsem viděl vždy jen v protisměru. Pěkné hudba v rádiu mně dotvářela pohodovou atmosféru.

Sněžení se zmírnilo po průjezdu tunelem v jednom horském masivu jako na povel. Při stoupání k tunelu San Bernardino už nebylo tolik sněhu, tak pohoda jízda, než jsem dojel holandského kolegu, který měl problémy ve stoupání. Pár prokluzů kol se u mne objevilo, tak jsem podřadil a blikl na kolegu řidiče jedoucího přede mnou. Ten za výjezdem z jednoho tunelu odbočil na SOS parkoviště a kolegiálně mě pustil. Menší zastávka před tunelem San Bernardino  na parkovišti, pár fotek a poté hned do tunelu, který je dlouhý 6,6 km. Po výjezdu z tunelu San Bernardino bylo počasí diametrálně odlišné. Slunce a bez náznaku sněhu. To bylo příjemné počasí, jak na druhé straně hory.

      

 

Tabule za tunelem značila 5% klesání v délce 18 km. Samá serpentina, ale krásný pohled ze všech stran, jak jsem se kroutil v zatáčkách doleva a pak doprava. Klesal jsem dolů do údolí, které jsem viděl prvně.  Nejel jsem nikdy touto cestou a je to fakt krásný pohled. Neměl jsem velkou váhu nákladu (12 tun), proto jsem nemusel často řadit a sjel jsem osmnáct kilometrů dlouhé klesání v klidu a pohodě. Navigace ukazovala ještě šedesát kilometrů do cíle, ale to už byla klasická cesta po dálnici, takže nuda a stereotypní jízda.

Z dálnice A 13 jsem se napojil na dálnici A 2 směr Como. Zhruba po šesti kilometrech jsem odbočil směrem na Cadenzzano a začal jsem hledat staveniště, které bylo mým cílem a jelikož na stavbě je většinou jeřáb, tak jsem měl orientační bod v dálce na dohled. Navigaci taky vedla stejným směrem a já přijel v 10.20 h na místo složení zboží. Vyložit materiál se rozhodli, až v 15 hodin, tak jsem měl dostatek času. Začal jsem se tedy věnovat tomu, proč jsem předsevzetí nesplnil o jeden litr. Pořád přemítám, co jsem mohl udělat lépe ve stylu jízdy, abych se dostal na vzpomínaných 27 litrů na sto kilometrů spotřeby za které jsem chtěl přijet do cíle. Nepřišel jsem na to.

Nakládku jsem měl určenou na druhý den v Itálii u města Lecco, tak jsem ještě po složení jel na hraniční přechod do Itálie Chiasso/Como, kde jsem odevzdal tiket s kilometry švýcarskému celníkovi. Na italské straně kontrola prázdného návěsu a odjezd na místo nakládky.

Info:  Délka trasy 1052km, spotřeba 28L/100km, vozidlo Volvo FH12 420 E 3, Tunel  San Bernardino bez poplatků