Jak jsem kupoval kameru do auta

Před pár dny jsem se rozhodl, že si pořídím kameru do auta a vydal jsem se na nákup. V první prodejně jsem se zeptal, zda kameru prodávají, ale neprodávali. Šel jsem tedy o pár stovek metrů dál do jiné prodejny.

Už jsem se v ní jednou byl podívat, které značky kamer do auta prodávají a tak jsem věděl, že si možná vyberu. Vejdu dovnitř, ale žádný personál okolo. Za moment přišli prodejci. V družném rozhovoru si řekli své dojmy o intimních záležitostech jednoho z prodejců takovým způsobem, že by to slyšel, každý zákazník v prodejně. Ovšem v ten moment jsem byl jediný.

Zákazník

Zákazník (někdy nazývaný též klient nebo kupující) je příjemce statků , služeb , produktů nebo nápadů, které získává od prodejce ,

Ještě než jsem se vžil do role zákazníka, skočil jeden z prodejců prokonzultovat tuto intimní událost s ženami u pokladního pultu. Pak už se věnoval jenom mně. Výrobek popsal, ukázal a informoval o všech parametrech. Jen jsem řekl, že kupuji a už jsem držel v ruce lístek, který jsem měl předložit u pokladny a zaplatit. Jednoduché. Mezitím jsem se rozhodl, že si dokoupím ještě pár jiných věcí a zaplatím vše dohromady. Prodejce rychle nabídl asistenci při výběru zboží, ale to jsem odmítl s odůvodněním,že si vystačím sám.

Vzal jsem vše, co jsem potřeboval a přistál u pokladny. Pozdravil mladé prodavačky, položil věci a předal lístek vypsaný prodejcem. Najednou jsem si uvědomil, že nemám tašku. Povídám… můžu vás požádat o nějakou tašku?

Samozřejmě si tašku můžete koupit. Stojí šest korun. Odpověděla slečna za pokladnou. Zarazil jsem se. To si musím ještě koupit tašku? To je přece jasné, odpověděla slečna.

Divné a znovu se dotazuji. Kolik u vás musím utratit, abych dostal tašku zdarma?  To už nevydržela její kolegyně a řekla, že nehraje roli kolik utratím, že kdybych utratil klidně padesát tisíc tak taška stojí šest korun. A dodala, abych si stěžoval na centrále, nebo u vedoucího prodejny. Tak jsem se rozhodl, že se setkám s vedoucím prodejny. Slečna zavolala a opravdu vedoucí přišel okamžitě.

Vzájemné pozdravení a představení. Popsal jsem situaci, že jsem utratil celkem zajímavé peníze a jak to mají s marketingem. Dostal jsem stejnou odpověď. Taška šest korun. Tak budete tu tašku kupovat, nebo ne! Zdůraznila první pokladní. Ano budu, ale beru rovnou dvě tašky. Slečny v úžasu včetně vedoucího. Zaplatil jsem a podávám jednu ze dvou tašek panu vedoucímu.Pak  povídám…

Tady je jedna taška pro zákazníka, který si u vás na prodejně zakoupí zboží za více jak 200 euro jako já. V rychlosti jsem přepočítal sumu a zaokrouhlil směrem dolu. Berte to jako marketingový tah a budete mít spokojeného zákazníka. Tašku jsem koupil a snad ji neprodáte ještě jednou…doplňuji. Udivený vedoucí prodejny tašku převzal a odložil. Spolu jsme se pak vydali k výdeji zboží. Kameru do auta jsem si převzal a dostal jsem k tomu ještě slevový kupón. Pomalu odcházím z prodejny. Za zády jen slyším, jak za mnou jde vedoucí prodejny a povídá…200 euro za nákup, to nejsou dnes peníze.

Zastavil jsem se. Vedoucímu kontruji…už jsem koupil dalšímu zákazníkovi tašku. Víte co? Dejte k tašce tento slevový kupón, co jsem teď dostal. Vedoucí opět přijal marketingový produkt ve formě slevového kupónu a vůbec neprotestoval, ale jestli opravdu další zákazník dostane tašku spolu se slevový kupónem, tím si zrovna jistý nejsem.

Co vedoucí prodejny neznal je

Podpora prodeje

Podpora prodeje (anglicky sales promotion) je poskytnutí určité výhody spotřebiteli (převážně ekonomického charakteru) spojené s užitím

 

3 komentáře u “Jak jsem kupoval kameru do auta

  1. sibr says:

    Před rokem 90 byly igelitky draze placený módní trhák. Hlavně když na ní byla fotka nějaké známé hudební skupiny, nebo něco, co připomínalo americkou vlajku. Když měla navíc umělé uši, byl to skoro poklad. Později se běžně rozdávali reklamní zadarmo. Pak se začalo řešit, že je mnoho odpadů z umělých hmot a jedno z navrhnutých řešení, bylo zavést poplatek za igelitky. Od té doby to chodí různě. V některých potravinových marketech, kde je asi největší spotřeba zavedli na jednorázové igelitky ekologický poplatek. Jinde je stále rozdávají zadarmo. Že by je někdo dosud prodával jako dizajnový módní doplněk, to už jsem roky neviděl.

    • delivio says:

      Zajímavý názor. Třeba ta myšlenka s design doplňkem někoho napadne. Když můžeš mít sportovní dres s igelitu, proč ne design tašku 😉

  2. Netopejr says:

    Tady je přesně vidět jak uvažují někteří prodejci.
    Proč jít vztříc zákazníkovi, naopak jej je třeba znechutit. Prostě pořád tady v této bohem zapomenuté zemi (bohužel to musím tak to říci) platí jedno.
    Nikoli zákazník náš pán, ale prodejce. Ty, zákazníku se nediv a blbě se neptej. My tu jsme proto že ty, chceš něco koupit tak buť rád že to tobě prodáme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *