Chtěl jsem uplácet

Pomalu se zapomíná, že existovali nějaké hranice mezi státy, ale právě na hraničních přechodech bylo možné všechno možné. Několika kilometrové kolony kamionů a několika hodinové čekání, korupce, úplatky atd. Dostat se rychle do celního prostoru a z něj byla výhra. Mně ty fronty vždy přiváděli k šílenství a k tomu se váže můj další zážitek.

Chtěl jsem uplácet.

No jasně nic neobvyklého v té době. Prachy se jen točili. Na pracovní cesty se fasovali dokonce peníze na úplatky pro celníky. Pátek byl den, kdy to frčelo ve velkém stylu. Všichni řidiči se chtěli dostat domů co nejdříve tak to byla živná půda pro tento luxusní „byznys“.

Já tehdy jel skládat do Budapešti a potřeboval jsem se co nejrychleji vrátit na víkend domů. Hraniční přechod Lanžhot -Brodské bylo jedno velké utrpení (dlouhé kolony, čekání x hodin), ale jezdil jsem přes něj často, tak jsem věděl, jak to tam funguje. Podařilo se mně dostat do celního prostoru a jako vždy byla v hlavní hale na proclení celních papírů fronta, jako na banány.

Měl jsem vystavený celní dokument T1 a nechtělo se mně čekat několik hodin, až prostojím frontu k oknu českého celníka, a poté jeho slovenského kolegy. Vymyslel jsem si proto šibalský plán. Připravil jsem si 200 Kč s tím, že dám úplatek a rychleji proclím celní doklad mimo halu.

Způsobů jak rychle odbavit papíry bylo několik. Nejlepší bylo mít známého celníka a tomu předat celní papíry, ale nikoho jsem tam neznal. No spíše oni znali mně, protože jsem tam dělal vždy menší divočinu, tak mně to diskvalifikovalo na výhodu pro rychlé odbavení. Byl jsem známý problém pro ně.

Použil jsem tedy způsob zahraničních kolegů. Ti odbavovali Carnet  před hlavní budovou na rampě, kde se odevzdával průvodní doklad. Říkalo se mu lufzettel (oběžník ).

Vystál jsem si maličkou frontu, kterou tvořili zahraniční kolegové, a těším se na rychlé odbavení. Co řidič kamionu to nějaká koruna, nebo jiná měna do kapsy celníkovi. Fungovalo to rychle a bezbolestně. Konečně se dostalo na mně a já vrazil do okýnka budky, kde seděl celník doklad T1.

Celník se mírně nahnul, aby se podíval co za „troubu“ k němu přišlo s T1 dokladem a povídá.

Celník: To jste se spletl. Vy máte doklad T1. To musíte do hlavní haly. Vidíte v hale tu frontu? Tak se tam musíte postavit a pak udělat proclení. Zde se dělají jen doklady Carnet . To je něco jiného víte.

Mezitím se utvořila za mnou další fronta zahraničních kolegů.

Já:  Aha. No, ale já mám 200kč na úplatek. Nepůjde to nějak?

Celník:  To si děláte srandu ne!

Já:  Sem se přece chodí s úplatky pro rychlejší odbavení. Dám 200 Kč nic víc.

Celník: Odchod !!!!!

A bylo po uplácení. Vyhodil mně papíry a já musel vystát celou několika hodinovou frontu, které jsem se chtěl vyhnout. Zahraniční kolegové s mírným úplatkem byli odbaveni za několik minut. Česká koruna, asi nelákala celníka.

Jak jsem dopadl s tím víkendem?

 Skvěle. Zůstal jsem v Budapešti, kde jsem nestihl naložit zpět domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *