Do zákazu řízení zbývalo něco přes hodinu. Začal jsem si hledat parkoviště na víkendovou bezpečnostní přestávku. Sjel jsem z dálnice k autohofu, ale stále jsem uvažoval, jestli nemám odjet ještě několik desítek kilometrů, než bude půlnoc.
Pomalu jsem najel na rozlehlé parkoviště a vyhlížel jsem si místo na zaparkování. Kapacita parkoviště byla využita možná z poloviny. Mezi vozidly bylo dostatek volných míst a jak tak projíždím po parkovišti a rozhoduji se, kde odstavím vozidlo, abych nestál vedle frigo souprav. všiml jsem si, že u jednoho kamionu stojí policejní a civilní auto. Nezvyklá situace v noční hodinu.
Projel jsem parkoviště a stočil jsem se zpět do první uličky. Po několika desítkách metrů již parkuji ve vyznačené lajně vedle cisterny. Kolega v cisterně sleduje přes satelit fotbalový zápas na mistrovství světa v Brazílii. Stahuji okno a dotazuji se na stav zápasu. Kolega odpovídá, že Německo stále prohrává s Ghanou. Poděkoval jsem, vzal PVC kartu na které jsou jako, že peníze a vydal jsem se k budově čerpací stanice. Říkal jsem si, že se mrknu na možnost přejezdu na další parkoviště a pak se rozhodnu, jestli ještě pojedu.
Přes cestu vidím dvojici policistů u kamionu a jednoho jak se pohybuje po kabině. Řidiče jsem nikde v ten moment neviděl. Policistka stála kousek od auta a tak jsem využil situace a zeptal jsem se, za kolik kilometrů je další autohof. Řekla nejistým hlasem, že něco kolem čtyřiceti kilometrů. Její kolega, který seděl za volantem kamionu, potvrdil informaci a upřesnil, kde přesně autohof leží.
Poděkoval jsem a pokračoval směrem k budově. Stačil jsem si ještě všimnout, že policista se snaží nasadit zámek na volant kamionu. Připadalo mě to jako klasický zámek na uzamčení volantu osobního vozidla. V duchu jsem si říkal, že nemá šanci s tím zámkem uzamknout volant kamionu a dál jsem se tomu vzniklé situaci nevěnoval.
Koupil jsem si kávu a využil ještě jiných služeb čerpací stanice a rozhodnutý popojet ještě na další truckstop jsem se vracel k svému vozidlu. Policejní vozidla už u českého kamionu nestály. Viděl jsem, že levé i pravé dveře jsou otevřené, kabina rozsvícená a řidiče sedícího na lůžku, jak si drží hlavu v dlaních. V ten moment divný pocit. Bylo jisté, že to není vůbec dobré.
Položil jsem kávu do auta a vydal jsem se zpět k řidiči, který měl očividně problém. Věděl jsem, že mu nijak moc nepomůžu, ale byl jsem si jistý, že musí ze sebe dostat ten extrémní tlak, který na něj v ten moment rozhodně doléhal. Nedokázal jsem vyhodnotit situaci, protože mi do toho nezapadalo to civilní vozidlo spolu s policejním autem u kamionu.
Českého řidiče v kabině už nevidím. Vynořil se ze strany spolujezdce a něco měl v ruce. Povídám mu – můžu ti nějak pomoci, nebo potřebuješ nějakou pomoc ?
Rezignovaně odpovídá – teď už, asi ne. Tady už nic nepomůže.
Rozuměl jsi policii, co jsi provedl a co jsi podepsal, nebo ne?
On – Chytli mě na dálnici a nafoukal jsem.
Já – No tak to je v háji a zde není pomoci. To ti říkám narovinu. Šel si přes promile, nebo ne ?
On – Nadýchl jsem tři. Můžu být rád, že mě nezavřeli.
To jsem se zlomil v kolenou a zůstal jsem chvíli stát jak opařený, než jsem ten šok vstřebal.
Povídám mu, že to podělal velmi pořádně, a hlavně a´t už nedělá žádné kraviny.
Začal popisovat celou situaci, jak ho za jízdy zastavila policie, a dostal fouknout. Jak musel podstoupit odběr krve a prohlídli mu celou kabinu. Divil se, že policisté byly přísní a komunikace nebyla příliš přátelská.
A pak popsal příčiny. Které už jsem tak nějak ze zkušeností čekal. Rodinné problémy v kombinaci s finančními problémy. To nikdy nevěští východisko, když se do toho zamíchá ještě alkoholem.
Povídá mi – Co já teď budu dělat ? Sebrali mi veškeré doklady, řidičák, klíče od auta, dostal jsem pokutu 750 eur a zákaz do Německa. Tolik peněz u sebe nemám. Můžu si to jít tak maximálně hodit.
Zastavil jsem jeho monolog.
Povídám-tak to zase prr! Tak se to vůbec neřeší! Podělal jsi to kvalitně a postav se k tomu jako chlap, ne jako bačkora. Trest tě tak jako tak nemine a ty „kecy“, které zde vedeš o hození, jsou k ničemu a nikomu to nepomůže. Buď rád, že jsi nezpůsobil větší neštěstí někomu druhému, protože to by mělo sakra jiný vývoj.
Pak jsme se ještě chvíli bavili o jeho zákazu vstupu do Německa a bylo vidět, že začíná pomalu uvažovat o své budoucnosti bez volantu. Uvědomoval si své selhání, stejně jako to, že přijde zároveň i o zaměstnání.
Rozloučil jsem se s ním s vědomím, že další šok zažije, až bude muset řešit vzniklé problém za střízlivého stavu a postavit se k vzniklé životní situaci čelem, jako chlap. To je vždy nejtěžší.
JJ přesně tak to chodí, finanční a rodinné problémy nevyřeší alkohol ani petice. Stačí se držet již platných zákonů a nevymýšlet jak co ojebat. Poctivě odpracovat svých cca 170h měsíčně, vybírat náhradní volno za přesčasy a náhrady mezd, za víkendy strávené na parkovištích. Pak nevznikají rodinné, ani finanční problémy: http://kamionaci.com/?forum=874 Prostě vrátit šofeřinu mezi poctivé profese slušných lidí.
Reaguji na Tvůj odkaz v Tvém příspěvku. Promiň, ale jseš vedle jak ta jedle. Jako autor článku: „Jak jsem vozil železo v Anglii.“ Ti tady napíši opravdovou historii článku. Určitě to znáš, že i přestože v naší práci je každý den úplně jiný, tak jsou si tyto dny podobné. A protože externí práce pro Midland steel, byla úplně jiný druh práce, než jsem několik let nazpátek jezdil. Ještě s docela zajímavými zážitky, tak jsem cítil potřebu vyventilovat své pocity a také jsem přemýšlel jak dosáhnout maximální čtivosti ( aby se to dostalo mezi lidi ). A vzhledem k tomu, že v té době členská základna Sdružení řidičů stagnovala tak jsem se rozhodl tento článek darovat Sdružení řidičů. Nehledej v tom nic jiného. Já chtěl publikovat tento článek s mými zážitky a také trošičku zvednout návštěvnost webu Sdružení. Má slova může potvrdit autor tohoto webu, protože i s ním jsem to probíral.
Koncem prosince roku 2013 jsem našel na wikipedii že ČR je první na světě ve spotřebě piva na obyvatele a druhá hned těsně za Běloruskem ve spotřebě alkoholu na obyvatele. Ta druhá tabulka se mění. Například dle WHO z roku 1996 byla ČR čtvrtá, ale rozdíly mezi prvními sedmi zas tak veliké nebyly. A hlavně neměl by se nad tím někdo zamyslet? Teda já už se tehdy zamyslel.
všude se piše o řidičich kamionove dopravy,jak je možne že několikrát soudně trestany řidič kamionu jezdi pořad opilej,nastupuje opili do kamionu,vypije 10 piv a tvrdy alkohol a nikdo se toho nevšimne,p,Potměšil z Ústi nad labem je nespolehlivi řidič a taky před nastupem jizdy ho nikdo nekontroluje,vydrži par měsicu jezdit a pak ho vyhodi za nespolehlivost.p,Potměšil nar,…. …..strašne lze jak mu neplati ale není to pravda vśe si zaměstnavatel muže ověřit.ohrožuje nevinne ledi a měl by se zaměstnavatel zamyslet nad tim koho zaměstnava za řidiče.hodně pije a trestanej za kradeže.podava nepravdive udaje,davejte si pozor koho zaměstnavate .
tak jsem si přečetla komentař o p.Potměšilovi a souhlasim nebo jsem byla svědkem jak opili nasedl do kamionu a odjel,všude se o tom mluvi ale nic se neděje ani kontrola řidiču kamionu,opravdu se nekontroluje,je to až alarmujici,
Veřejnost se zajímá jen až je pozdě. Možná, kdy se více angažovala a zajímala dopředu tak by šlo určitým věcem předcházet.Až budete vymáhat, aby za volantem seděli jen profesionálové bude to jiné.
Je pravda že P,Potměšil Vlastimil hodně holduje alkoholu a nikdo si toho nevšimne,je z Ústi nad labem jezdi jako řidič kamionu a ne jednou sedl za volant opili ,ma pauzu a pije i toho jsme byli svedky.a nikomu to nevadi zrejmě,lontrola žadna.pak se divite že je tolik bouraček a zmařene životy zaviněni druhou osobou,to se řika profesional,smutne
Je smutné,když profi řidič takto reprezentuje profesi,ale vždy je to jen o lidech a zdá se mi,že na řidiče nákladních vozidel se poukazuje mnohem více jen s negativními ohlasy.A přitom je mezi námi určitě spousta řidičů,jejichž chování v silničním provozu by stálo za to publikovat jako vzor.
Smutné to je stejně jako desítky a stovky neřešených problémů v profesi.Ty hroznější následky si najdeš na internetu.Ano, jsou mezi námi tisíce dobrých a skvělých řidičů a snad tím někdy v budoucnu taky potěším čtenáře.