Poslední dva týdny „válčím“ se svým dispečerem. Dokazování si kdo má pravdu a kdo je chytřejší mně rozhodně nebaví a spíše unavuje.Už jsem to párkrát zažil za svoji praxi řidiče.
Samozřejmě dispečer byl všude a zná úplně všechno. To je nepsaný zákon silniční nákladní dopravy v ČR a do určité míry tento zákon respektuji.

Celý spor vznikl u plánování trasy, kdy jsem si rozvrhl jízdu a termín vykládky a následné nakládky tak, abych neporušil nařízení 561/2006. Vše jsem stíhal v časových termínech, ale s minimální rezervou.

Začal „boj“ mezi řidičem a dispečerem kdy ani jeden nesleví ze svého názoru. Vysvětlování si významu nařízení EU 561/2006 a rozdílné výklady kdy dělat víkendovou přestávku 45 hodin, nebo zkrácenou 24 hodin a proč bylo jen pokračováním a prohlubováním rozdílnosti názoru mezi mnou a dispečerem.

Následovalo stažení vozidla na sídlo firmy a příkaz na kompletní vystěhování se z vozidla. Další instrukce po vystěhování  kabiny zněla: Máte volno.

Cestou domů jsem si plánoval, jak vybavím pár záležitostí na úřadech, když mám to volno. Dorazil jsem domů v pozdních hodinách a druhý den byla situace zcela jiná.

Volno zrušeno a odjezd do Španělska ve dvou řidičích. Takový byl plán.  Kolega už čekal, kdy za ním přijedu a vyjedeme spolu na cestu.

Cestou jsem se dozvěděl, že kolega dopředu od dispečera věděl, kdo s ním pojede. Jen nechápal, proč jsem nebyl informován, že pojedu do Španělska, když mně dával dispečer volno a přitom věděl, že mně povolají zpět do zaměstnání.

Dodnes i probíráme s kolegou časový sled událostí a polemizujeme o tom, proč byl použit tento zajímavý postup o volnu a následném zrušení volna. Nejsme schopni to vyluštit, ani ve dvou.

Některé události se těžce chápou a tak musíme počkat, jak to dopadne a jaký bude závěr 🙂