Před pár dny jsem se rozhodl, že si pořídím kameru do auta a vydal jsem se na nákup. V první prodejně jsem se zeptal, zda kameru prodávají, ale neprodávali. Šel jsem tedy o pár stovek metrů dál do jiné prodejny.

Už jsem se v ní jednou byl podívat, které značky kamer do auta prodávají a tak jsem věděl, že si možná vyberu. Vejdu dovnitř, ale žádný personál okolo. Za moment přišli prodejci. V družném rozhovoru si řekli své dojmy o intimních záležitostech jednoho z prodejců takovým způsobem, že by to slyšel, každý zákazník v prodejně. Ovšem v ten moment jsem byl jediný.

Ještě než jsem se vžil do role zákazníka, skočil jeden z prodejců prokonzultovat tuto intimní událost s ženami u pokladního pultu. Pak už se věnoval jenom mně. Výrobek popsal, ukázal a informoval o všech parametrech. Jen jsem řekl, že kupuji a už jsem držel v ruce lístek, který jsem měl předložit u pokladny a zaplatit. Jednoduché. Mezitím jsem se rozhodl, že si dokoupím ještě pár jiných věcí a zaplatím vše dohromady. Prodejce rychle nabídl asistenci při výběru zboží, ale to jsem odmítl s odůvodněním,že si vystačím sám.

Vzal jsem vše, co jsem potřeboval a přistál u pokladny. Pozdravil mladé prodavačky, položil věci a předal lístek vypsaný prodejcem. Najednou jsem si uvědomil, že nemám tašku. Povídám… můžu vás požádat o nějakou tašku?

Samozřejmě si tašku můžete koupit. Stojí šest korun. Odpověděla slečna za pokladnou. Zarazil jsem se. To si musím ještě koupit tašku? To je přece jasné, odpověděla slečna.

Divné a znovu se dotazuji. Kolik u vás musím utratit, abych dostal tašku zdarma?  To už nevydržela její kolegyně a řekla, že nehraje roli kolik utratím, že kdybych utratil klidně padesát tisíc tak taška stojí šest korun. A dodala, abych si stěžoval na centrále, nebo u vedoucího prodejny. Tak jsem se rozhodl, že se setkám s vedoucím prodejny. Slečna zavolala a opravdu vedoucí přišel okamžitě.

Vzájemné pozdravení a představení. Popsal jsem situaci, že jsem utratil celkem zajímavé peníze a jak to mají s marketingem. Dostal jsem stejnou odpověď. Taška šest korun. Tak budete tu tašku kupovat, nebo ne! Zdůraznila první pokladní. Ano budu, ale beru rovnou dvě tašky. Slečny v úžasu včetně vedoucího. Zaplatil jsem a podávám jednu ze dvou tašek panu vedoucímu.Pak  povídám…

Tady je jedna taška pro zákazníka, který si u vás na prodejně zakoupí zboží za více jak 200 euro jako já. V rychlosti jsem přepočítal sumu a zaokrouhlil směrem dolu. Berte to jako marketingový tah a budete mít spokojeného zákazníka. Tašku jsem koupil a snad ji neprodáte ještě jednou…doplňuji. Udivený vedoucí prodejny tašku převzal a odložil. Spolu jsme se pak vydali k výdeji zboží. Kameru do auta jsem si převzal a dostal jsem k tomu ještě slevový kupón. Pomalu odcházím z prodejny. Za zády jen slyším, jak za mnou jde vedoucí prodejny a povídá…200 euro za nákup, to nejsou dnes peníze.

Zastavil jsem se. Vedoucímu kontruji…už jsem koupil dalšímu zákazníkovi tašku. Víte co? Dejte k tašce tento slevový kupón, co jsem teď dostal. Vedoucí opět přijal marketingový produkt ve formě slevového kupónu a vůbec neprotestoval, ale jestli opravdu další zákazník dostane tašku spolu se slevový kupónem, tím si zrovna jistý nejsem.

Co vedoucí prodejny neznal je