Veletrh EUROTRANS skončil před pár týdny. Těšil jsem se na výstavu řadu měsíců a kupodivu se mě podařilo výstavu navštívit. Neponechal jsem nic náhodě a raději jsem využil možnosti navštívit takovou událost hned první otvírací den. Mělo to své důvody a tím důvodem byla možnost, že zavolá dispečer a oznámí – musíš se vypravit na cestu, protože kolega XY potřebuje nutně volno.

Dorazil jsem na parkoviště před výstavištěm a trochu jsem možná kazil finanční průměr mezi ostatními vozidly v řadě.  Poznal jsem to podle pohledu cestujících z vedlejšího vozidla, kteří zaparkovali svůj milionový koráb hned vedle.

Překontroloval jsem zamčené vozidlo a zapnutý zip u kalhot. Vydal jsem se k vstupní bráně, že si koupím lístek, ale měli ještě zavřeno tak jsem využil čekání a koupil v bufetu kávu. Na informačním pultu vzal propagační materiály a začal studovat plán rozlehlého výstavního areálu.

Veškeré moje nadšení opadlo v momentu, kdy jsem zjistil na informačním plánku výstavy, že silně propagovaná výstava EUROTRANS se smrskla do jednoho menšího pavilonu G2.

Naštěstí mě na vlnu dobré nálady nakopli žáci školního zájezdu svojí diskuzí, kteří mířili na spolupořádaný strojní veletrh. Asi nejvyšší autorita mezi kluky prohlásila…kašlete na nějaké automatické stroje a hlavně fotit hostesky. Pochopil jsem, že už se musel účastnit nějaké výstavy, protože měl vcelku dobrý přehled o kvalitě ženské krásy stejně jako o ženách pohybujících se na výstavách.

Vrátili mě do pozitivní nálady a kluci svojí diskusí zaručili, že nuda na výstavišti rozhodně nebude.  Na svůj věk měli rozdělené role v týmu velmi profesionálně.

Padla devátá hodina a turnikety se otevřeli. Školní mládež rychle pochopila, že na vstupence je čárový kód a procházela turnikety plynule. Starší generace zabojovali někdy lépe a někdy hůře u moderních turniketů, ale dobrou náladu jsem si uchoval díky naší budoucí generaci.

Příště už opravdu o výstavě EUROTRANS   🙂