Řidičem nákladního vozidla jsem od 18 let. Prvně to bylo vozidlo Avia A 30 na kterém jsem začínal. Od té doby jsem volant prakticky neopustil. Byl jsem hrozný mistr světa a svět mně ležel u nohou jako mnoha mladým lidem.

Vše jsem uměl okamžitě a to mně nikdo nevymluvil, ani starší zkušení řidiči. Prostě mladý a hloupý. Dnes řeknu, že se budu učit celý život.  Životem mně proškolil několikrát a tvrdě. Práce řidiče není lehká, ale taky jsem se naučil říci, co si myslím a na rovinu. Padni komu padni se říká a k tomu se váže moje zkušenost, která mně poznamenala na celý život.

Před X lety jsem po novém roce odjížděl do Itálie a zaměstnavatel byl mnou informován dlouho dopředu, že chci být co nejdřív zpět, protože jsem čekal životní událost.

Neboj, všechno je domluvené máš zpáteční nakládku domů řekl. To byla pravda a já neměl důvod mu nevěřit, ale čas ztracený na hraničních přechodech a při celním odbavení zvyšoval moji nervozitu. Skladníci mně složili rychle pod Římem, protože jsem jim řekl důvod, proč pospíchám a ušetřil jsem čas. Přejel jsem na nakládku kousek pod Neapol.

K mému překvapení byli na nakládce informováni, že přijedu a tak jsem v areálu firmy hned otevřel obě strany návěsu a čekal na naložení. Bylo to před polednem a podařila se naložit jednu paletu konzerv do dvanácti hodin a došlo na polední dvouhodinovou siestu. Říkal jsem si, jak se vrátí po siestě tak musí tu paletu posunout více na čelo návěsu, jinak se 33 palet nevejde na návěs.

Siesta skončila a pracovníci se vrátili do práce, ale nijak se neměli k nakládání. Stál jsem tam do večera a říkal si, že to nevadí. Zítra taky den a porod mého dítěte stíhám v pohodě. To jsem ovšem nevěděl, že v areálu fabriky na konzervy budu stát celý týden!

Neměli vyrobené zboží a ta jediná paleta byla pojistka proti odjetí z areálu. Moje prosby o naložení nikoho nezajímali. Můj výbuch pod Vesuvem nastal, když nereagoval zaměstnavatel na telefon a při náhodném zavolání z telefonní budky mně řekl, že nemá čas na mně.

Dítě se narodilo a já trčel v areálu konzervárny jak zoufalec. Naštvaný jak pitbul jsem odjížděl do Brna složit. To jsem netušil, že již na poště čeká doporučený dopis pro mě. Po složení jsem jel co nejrychleji domů si zlepšit alespoň trochu náladu a omluvit se svojí přítelkyni za super jízdu. Druhý den jsem otevřel dopis a byl jsem jak opařený. V dopise mně oznamovali, že jsem propuštěn za hrubé porušení pracovní kázně s datem odeslání v době, když jsem se pohyboval ještě někde mezi Itálii a Rakouskem. Nedalo se nic dělat. Nahlásil jsem se na úřad práce a byla mně zamítnuta žádost o podporu. Jako bonus jsem byl vyřazen z registru uchazečů o podporu na dobu šesti měsíců. Stát se zachoval skvěle a zaměstnavatel ještě lépe, když nepřišla poslední výplata.  Těžké časy jsem zažíval a byl naštvaný do nepříčetnosti.

Podal jsem žalobu o neplatnost výpovědi, a začala se desetiletá anabáze soudního sporu.  Soud trval deset let a já si vypěstoval  mezi tím silnou averzi proti lidem, kteří podnikají v dopravě a neplatí svým zaměstnancům, nebo je ničí všemi prostředky. Nikomu takovou zkušenost nepřeji, ale na neplatiče reagujte rychle.