Budíček byl v pozdních dopoledních hodinách. Nemám kde pospíchat. Je svátek a zákaz jízdy nákladních vozidel. Chvilka povalování a pak jsem se rozhodl, že už je načase vstát a projít se směrem k čerpací stanici. Stačil jsem na ni přijet večer ještě před zákazem jízdy.
A tak jsem si procházku na vzdálenou čerpačku zpříjemnil pozorováním registračních vozidel kolegů, kteří taky povinně museli stát. Kontrolní váha vybudovaná poblíž parkoviště pro kamiony už je postavená a brzy připravená na svoji činnost. Směřuji dál a pohrávám si s myšlenkou, proč se staví kontrolní váhy pár kilometrů za hraničním přechodem, kde před lety váhy fungovaly.
Myšlenky na očistu a teplé jídlo rychle vyměnily kontrolní váhy a jejich účelovost na čerpací stanici. Je to lepší idea, a tak s ní vplouvám do budovy.
Po okupaci sociálního zařízení jsem se zdárně vrhnul do pozdní snídaně. Přes velké okna pozoruji přijíždějící turisty a frmol kolem stojanů s palivem. Všímám si, že lidé kontrolují své mobilní telefony už jen ze zbytečné povinnosti. Neodepisují, netelefonují. Šmahem se podívají na display a zase mobil vsunou do dámské kabelky, nebo svých kapes u kalhot. Dopíjím čaj a směřuji k svému vozidlu.
Jak se blížím k vozidlu, všímám si, že jeden mladík se podezřele motá kolem vozidla, které stojí vedle. Neříkám nic. Nasedám do kabiny, aby vzápětí stál u mých dveří. V ruce igelitovou tašku a vybízel mě, abych s ním komunikoval. Stáhnu okýnko a předváděčka začala.
Zdravím pánko. Kuknite, čo mám na predej. Pánko to ještě nemáte a vytahuje sadu nožů. Vytáhl ze sady ten největší nůž, který se podobal noži filmového hrdiny Ramba a začal řezat do připraveného kartónu. Přerušil jsem jeho demonstrativní pokus o marketingový prodej a vysvětlil mu, že za takový nůž mě maximálně zavřou. Nemůžu mít takový nůž a nic nechci, odpovídám. Možná byl nahluchlý, protože sadu nožů zabalil a vytáhl pro změnu toaletní vodu. Na obalu název světové značky, ale nějak špatně zalepili folii na krabičce. Odmítám se slovy, že takových mám plno. Vytasil tedy „pravé“ švýcarské hodinky a rovnou v double verzi.

Haló rozumíš česky! Zvýšil jsem hlas.

Ano pánko. Snad se mírně vystrašil, protože mrsknul pohledem směrem před vůz, kde jsem neviděl. Postavil jsem se a přes záclony se podíval na druhou stranu, jestli náhodou neprobíhá akce nafta. Další pohled před kabinu a tam sedí další tři „prodejci po parkovišti“.
Spustil jsem. Řekni mi, kdo to bude kupovat? Za svoji kariéru jsem vás potkal stovky a tento trh už nefunguje. Začal jsi pozdě. Dělej něco užitečnějšího.
A co pánko, co mám robit?
Odpovídám….Dělej třeba kováře.

Zůstal stát a zcela konsternovaný hleděl, jako by viděl poprvé něco zvláštního, nebo vola. Nevím. Pak si v tichosti sbalil své propriety do igelitové tašky a při odchodu jen dodal ..Hmm kovár.
Tím předváděčka „trendového zboží“ na parkovišti skončila.